Moudří vynikají, protože vidí sami sebe jako součást celku. Září, protože nechtejí oslnit. Dosahují skvělých věcí, protože nevyhledávají uznání. Jejich moudrost je obsažena v tom, jací jsou, ne v jejich názorech. Odmítají se přít, proto se nikdo nepře s nimi.

Nunchaku - populární zbraň v bojových sportech

9. března 2012 v 21:24 |  bojové styly
Je to snad nejznámější zbraň Rjú kjú kobudo. Svou popularitu získala díky filmům s Brucem Leem jakožto i dalším komerčním filmům.


Původ nunčaku je zřejmý. Ve východní Asii se používaly na mlácení obilí či rýže. Jiný druh sloužil jako koňské ZUBADLO a další jako louskáček na ořechy. V původní formě byla ramena kratší jako předloktí člověka. Jako spoj sloužily propletené vlasy z koňského ocasu. V období vpádu klanu Sacuma, kdy bylo zakázané na Okinawě nošení jakýchkoliv zbraní, se do cepů začaly implementovat známé techniky ze sansecukon a začal se formovat vlastní systém okinawského nunčaku- džucu. Byl ovlivněn jednak okinawským te a čínskými osadníky z vesnice Kunina. Když nunčaku získalo charakter zbraně, ramena se začali formovat do kónického tvaru a prodlužovat kvůli účinnějším blokovacím technikám.
Tato nevinně vypadající zbraň se dokáže v rukou odborníka změnit na vír tvrdého dřeva, ničícího všechno živé v dosahu. Při seku je tlak na místo dopadu asi 500 kilogramů na centimetr čtvereční. Pro přiblížení- jako kdyby vám někdo postavil na hlavu půltunovou tyč s jednocentimetrovými hranami přířezu. Při úvaze, že lidská lebka praskne už při dopadu čtyř kilogramů, je tato představa hrůzostrašná.
Dobře vedené rameno dokáže vyvinout sílu kp/cm2, čemuž neodolá téměř nic. Je třeba si také uvědomit, že dřevo na rozdíl od kovu láme kost způsobem tříštivé zlomeniny. Takovýto typ úrazu je vždy komplikovaný, protože jednotlivé fragmenty kosti je třeba před srůstem napravit chirurgicky. Stejně tak je potřeba si uvědomit, že při zručnosti je tato zbraň schopna udeřit i ,,za roh" čili se dokáže ohnout a udeřit i soupeře ukrývajícího se za překážkou nebo blokujícího naši zbraň.
I z tohoto důvodu je třeba mít na paměti, že ze začátku může být nunčaku stejně nebezpečné protivníkovi jako jeho majiteli. Proto by se mělo začít postupně. Začátek systému Kobudo Kai a jeho členského klubu Pobudo Kai tvoři furi- tome techniky, zastavení letícího ramene. My musíme kontrolovat zbraň, ne zbraň nás. Až později se přistupuje ke kaeši technikám.
V pozměněných formách byly nunčaku v boji používány prakticky na celém světě- ať už šlo o české husity a jejich slavné cepy, nebo o středověké evropské rytíře, kteří používali na turnajích a v bitvách palici s ostnatou železnou koulí na konci.
Stejně tak i v Číně, Japonsku a Okinawě existovalo vícero druhů nunčaku. Dvě stejná ramena osmiúhelníkového přířezu, s cylindrickým přířezem, šestiúhelníkovým přířezem, nunčaku ze dvou částí polokulovitého tvaru, které k sobě přiléhaly, jedno rameno dlouhé a druhé krátké, tři stejně dlouhá ramena, čtyři ramena a jiné. Bývají spojené provazem nebo řetězem. Spoj bývá krátký i dlouhý- to závisí jednak na konkrétní škole, co učí nunčaku- džucu, ale i na použití. Nunčaku s krátkým řetězem či provazem jsou nekompromisnější například při pákách na klouby a dává víc síly při blocích držených na konci, zatím, co nunčaku s delším řetězem jsou vhodnější při kaeši, kaiten a džú technikách.
Vhodným materiálem na výrobu nunčaku je tvrdé dřevo, např. bílý, červený nebo mongolský dub. Můžete narazit i na zbraně z exotičtějších dřev, jako je eben palisandr. Z domácích dřevin jsou vhodné dub nebo akát. Dnes se dají sehnat i kovové, teleskopické, umělohmotné a gumové nunčaku. Jako spojivo může posloužit i řetěz nebo lanko z pevné, ne však pružné tkaniny nebo gumy. Při výběru nunčaku si musíme být vědomi proč a nač si zbraň kupujeme.
S nunčaku se stejně účinně bodá, seká, švihá či dělají pákové techniky. Stejně tak se s ním dá pracovat jako s Essenem, v případě, že držíme obě ramena v jedné ruce. Nunčaku se dá používat i v úchopu dvěma rukama, je možné pracovat i s dvěma zbraněmi. Je to skvělá zbraň proti vícero oponentům hlavně kvůli schopnosti vytvořit okolo sebe pomocí kaiten technik neproniknutelnou stěnu z dřeva, která nepropustí jakýkoliv útok.
V našem systému Kobudo Kazi se s nunčaku dělají jednak tvrdé techniky, jako jsou údery, švihy, stejně tak i bloky, kdy je blokující předloktí vytvrzené dřevěnými rameny zbraně pevně přiléhajícími k rukám. Už zde je důležitá dokonalá kontrola zbraně. Později se přechází k měkkým technikám, hodům, pákám na ruce a nohy, škrtícím technikám, znehybňování a transportu soupeře.
Co se týče kata s nunčaku, existuje velmi málo dochovaných historických kata, protože většina mistrů vytvářela své vlastní, které korespondovali s jejich systémem a školou výuky. I dnes nacházíme kata pojmenované po jejich tvůrcích. Mezi mistry nunčaku patřila jména jako Yabiku Modem, autor kata Yabiku šo a Yabiku dai, Shinken Taira, který vytvořil proslavenou kata Meazato no nunčaku, Motokacu Inoue, který vytvořil kata Senhara, z dnes žijících mistrů například Fumio Lemura, který vytvořil kata Demura Iči a Demura ni. V systému Kobudo Kwai se ze začátku cvičí žákovské kata, které mají pojmenování Renšuho šódan, nidan, sandan atd. Později se přechází k mistrovským kata. Některé z nich jsou výše jmenované. Účinnost a nebezpečnost této nenápadné zbraně byly příčinou, proč je její nošení či vlastnictví v mnohých státech světa zakázané. Stačí, když připomeneme Německo, Francii a USA. Lidé se dozvěděli o nunčaku a mnozí delikventi ho zneužili při různých násilnostech. Proto bychom neměli zapomínat, že každá zbraň kobudo, nunčaku nevyjímaje, je určena pro náš vlastní duchovní a tělesný rozvoj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama