Moudří vynikají, protože vidí sami sebe jako součást celku. Září, protože nechtejí oslnit. Dosahují skvělých věcí, protože nevyhledávají uznání. Jejich moudrost je obsažena v tom, jací jsou, ne v jejich názorech. Odmítají se přít, proto se nikdo nepře s nimi.

Listopad 2010

Argentinské tango

20. listopadu 2010 v 8:31 taneční styly
Tango je společenský párový tanec pocházející z ulic a salónů Buenos Aires v Argentině. Zároveň se jedná o hudební styl se specifickým rytmem, jehož velmi typickým nástrojem je bandoneon. Jak tanec tak hudba vznikaly koncem 19. a počátkem 20. století prolínáním kultur domorodého obyvatelstva a přistěhovalců z Evropy, hlavně Italů, španělů, Francouzů a Němců, ale i Rusů a Poláků. Od té doby prošlo různými stádii vývoje jak v hudbě, tak tanci, vznikají nové formy a styly a zejména v posledních 15-20 letech se stalo vyhledávaným druhem zábavy v mnoha zemích světa.
Tango je charakteristické taneční improvizací založené na vzájemné komunikaci mezi partnery a jejich harmonickém pohybu. Každý tanečník, každá dvojice tak vytváří uvnitř páru svou vlastní formu tance, která je unikátní a neopakovatelná, ovlivněná osobností, momentální náladou, prostředím a hudbou těch dvou, kteří se zrovna sešli k tanci.
V tangu je možné hledat a nacházet společnou vnitřní řeč, souznění v pohybu, nacházet sebe sama; umožňuje vyjádřit jedinečnost každého z nás ve velmi diskrétní a intimní podobě, vyžaduje koncentraci a podněcuje kreativitu ve spojení s hudbou, na kterou se tančí. Je tedy velmi odlišné od evropské formy tanga, které známe ze soutěží a tanečních, jak v postavení a pohybech, tak zejména v jeho účelu. Zde nejde o to zatančit co nejlépe naučenou sestavu, vyhrát soutěž, zaujmout porotu nebo diváky nebo přiblížit se nějakému ideálnímu vzoru.
Tango nabízí možnost příjemného fyzického i společenského vyžití v jakémkoliv věku, možnost seznámit se se různými lidmi a pohybovat se v pohodovém často multikulturním prostředí. Tango spojuje lidi přes emoce, nikoliv hranicemi územních celků, věkem nebo společenský postavením. V tančírnách mají možnost je projevovat všichni a v mnoha podobách. Emocionální, někdy až duchovní rovina tanga je velmi důležitá, možná ze všeho nejdůležitější. Společný pohyb s druhým člověkem a na krásnou hudbu přináší pocit uspokojení, souznění, lidé se příjemně uvolní a dobijí energií.
Citliví lidé zde najdou mnohé z toho, co v dnešní agresivní a uspěchané době plné silných individualit postrádáme. Blízkost druhého člověka, relax od stresu, energii a sounáležitost.

capoeira

20. listopadu 2010 v 8:05 bojové styly

capoeira představuje unikátní kombinaci tance, akrobacie a netradičního boje. Je umění s osobitou filozofií. Souboj dvou soupeřů je možné nejlépe definovat jako předstíraný boj - hru založenou na improvizaci. Důraz je kladen zejména na plynulost souhry pohybů obou hráčů, co v kombinaci s hudbou a zpěvem činí Capoeiru bojovým uměním, které je atraktivní nejen pro zúčastněné, ale i pro diváky.

Capoeiru není možné jednoznačně přiřadit ani do kategorie bojového umění, sportu či folklóru. Možná právě díky svému netradičnímu přístupu vděčí v současnosti za titul nejrychleji se rozvíjejícího bojového umění na světě, které si ze své kolíbky (Brazílie) našlo cestu až k nám do České Republiky.

Historie Capoeiry

Historie Capoeiry je plná nejasností a dodnes nezodpovězených otázek. Začíná to hned při hledání odpovědi na otázku, odkud Capoeira vlastně pochází? I když nikdo nepopírá, že Capoeria se do své současné podoby vyvinula v Brazílii, mnozí odborníci na tuto problematiku umísťují rodisko Capoeiry na africký kontinent, a to hned z více důvodů. Faktem je, že od prvního vylodění Evropanů v roce 1500 bylo do Brazílie násilně odvlečených 3,5 mil. Původních afrických obyvatel. Více slov z Capoeiry je odvozeno z řeči afrických kmenů a některé rituály, jako např. ngolo kmene Mucope, je možné považovat za jakési předchůdce tohoto brazilského bojového umění. Jiným i když nepřímým důkazem je skupina bojových umění velmi podobných Capoeiře, které mají svůj domov v jiných částech "nového světa". Na Martiniku existuje sport ( I´aqya ), na Kubě zase ( Maní ), oba zahrnují akrobacii a předstíraný boj za rytmu hudby. Na Trinidadě jse zase známý boj s tyčkami nazvaný ( Kalinda ), neuvěřitelně podobný brazilskému Maculele, tanci, který se učí každý capoeirista.
První zmínka o capoeiře jako boji je datovaná do roku 1770. V roce 1809 byla založena královská policie, která pronásledovala Capoeiristy v Brazílii a nebýt několika málo oblastí, kde dokázala přežít, bylo by toto umění dnes jen pouhou zmínkou. V období 1809 - 1889 probíhali zuřivé boje mezi policií a capoeiristami. Po vyhlášení republiky 1889 zlá pověst capoeiristu vedla k tomu, že o rok později byl vydán zákon, zakazující praktikování capoeiry, což mělo za následek ještě větší postihy ze strany policie.
V roce 1927 založil Mestre Bimba první formální akademii pro vyúku capoeiry jako bojového sportu. I když oficiální licenci dostal až v roce 1937. Mestre Bimba vyvinul systém výuky capoeiry a přístup k samotné hře, který byl výrazně odlišný od tradičních norem. Tento styl se začal nazývat REGIONAL. Bimbův příklad rychle následoval Mestre Pastinha, který v protikladu k této inovační tendenci se snažil zachovat tradiční přístup pro výuku a praktikování capoeiry. Tento styl se nazýval ANGOLA. V roku 1972 byla capoeira oficiálně vyhlášena Brazilským národním sportem.
Pohánění vizí nového moderního sportu, začali Bimbovi studenti v 50 letech otevírat akademie po celé Brazílii.- Rio de Janeiro a následně Sao Paulo se stali centry pro růst tohoto nového hnutí. V roku 1972 byla capoeira oficiálně vyhlášena Brazilským národním sportem, čím se začala i éra organizování místních a národních turnajů. V pol. 70 let bylo už hodně akademií po celé Brazílii a první mistři začali učit Capoeiru v USA a Evropě. Dělení mezi styly REGIONAL a ANGOLA bylo nejvíce čitelné ve 40 až 70 letech 20. stoletáí. V současnosti se vyvinul nový trend, který se pokouší sjednotit obě školy pod motem: " Capoeira é uma só" ( Je jen jedna Capoeira ). Spojuje se přístup stylů Angola, který si více zachovává staré tradice s otevřeností Regional vůdči inovacím a novým trendům.
V minulosti měl každý capoeirista dvě nebo tři přezdívky. Policie znala všechny capoeiristy podle těchto přezdívek ,ale jejich skutečné jméno neznali.To znamenalo ,že je bylo mnohem těžší zatknout. (Tato tradice pokračuje dodnes. Kdy osobě ,která chce praktikovat capoeiru, je dána přezdívka.)

Hudba v Capoeiře

Atabaque (velký buben)
Fyzická hra zachycuje pouze jednu třetinu toho, co pojem Capoeira obsahuje. Hudba a zpěv jsou dva neodmyslitelné aspekty, bez kterých by samotná hra byla jen bezduchým kopáním do vzduchu. Hráči získávají energii potřebnou pro své výkony od osob v rodě, které zpěvem a potleskem inspirují oba soupeře.

berimbau
Základním hudebním nástrojem je Berimbau, strunný nástroj připomínající luk. Berimbau určuje tempo hry, představuje jakýsi vnitřní rytmus Capoeiry, kterým se každý hráč řídí. Většinou se používají 3 Berimbau, přičemž každé může hrát jiný rytmus. Mezi další nástroje patří ještě Pandeiro (tamburína) a Atabaque (velký buben), Agogo a Reco-Reco. Písně v capoeiře mají různou tématiku. Většinou opisují aktivity v rodě. V minulosti byli mnohé písně v rodě improvizované, ale tato tendence se postupem času vytrácí. Jiným typem písně je tzv. Ladainha, která se zpívá na začátku a hráči v ní obyčejně vzdávají úctu svému mistrovi.
Zpěv v rodě má dvojí význam. V první řadě oživuje hru a dává celé capoeiře kulturnější podobu, na druhé straně udržuje naživu tradice, které by se jinak z capoeiry vytratili. Jak v minulosti, tak i v současnosti se vědomosti v capoeiře především přenášeli ústním podáním a písně jsou jedním ze způsobů, jak mistří předávají své vědomosti dále.


Taiči Chuan

18. listopadu 2010 v 16:51 bojové styly

Pár slov o Taiči     Taiči Chuan (Taiči čuan)  

Kdo cvičí Taiči pravidelně a pod správným vedením ví, jak úžasná je cesta sebepoznání a jak malicherné jsou problémy všedních dní západního světa.


Taiči Chuan, někdy také nazýváno zkráceně Taiči, je několik set let staré bojové umění, které kombinuje přesné pohyby těla s hlubokým dýcháním a využíváním energie jin a jang. Za zdánlivou měkkostí skrývá nečekanou tvrdost. Učí se ho cvičit jak začátečníci, tak i různě pokročilí. Taiči Chuan zlepšuje jak fyzickou, tak psychickou kondici, pomáhá měnit člověka mentálně, naučí ho ovládat dech a pracovat s vnitřní energií.

Pro rychlé rozšíření tohoto umění je několik důvodů. Snad nejdůležitějším je ten, že cvičení Taiči Chuan může zklidnit mysl a uvolnit tělo, čímž se posiluje schopnost k přežití v dnešním hektickém a stresem naplněném světě. Za druhé, jelikož zbraně jsou dnes tak efektivní a snadno dostupné, Taiči Chuan se považuje za méně důležité pro osobní sebeobranu, než bývalo kdysi. Z tohoto důvodu je mnoho mistrů Taiči Chuan ochotno podělit se o svoje znalosti s veřejností. Za třetí, od té doby, co Tai-Chi Chuan vzniklo, nejen že se ukázalo, jako efektivní bojové umění, ale také užitečné pro zlepšení zdraví a léčení mnoha nemocí.

Kdokoliv, kdo správně cvičí toto umění po několik let, si uvědomí, že Taiči Chuan není jenom cvičení na zklidnění a uvolnění - ale, že jde o komplexní a vysoce propracované umění. Dává cvičenci pocity radosti a uspokojení, které přesahují jakékoliv jiné bojové umění. To je dáno tím, že Taiči Chuan je hladké, vytříbené a elegantní, stejně tak vnitřně, jako zevně. Cvičenec může cítit chi (či - energii) obíhající v jeho těle a může dosáhnout meditativní míruplné mysli. Správná cirkulace chi v těle dokáže přinést vynikající zdraví. Kromě toho cvičenec Taiči Chuan může svoji chi používat při sebeobraně. Principy, které Taiči Chuan používá při bojování, jsou zcela odlišné od většiny ostatních bojových umění, které spoléhají na fyzickou sílu. Taiči Chuan používá měkkého (poddajnosti) k obraně proti tvrdému a jemnosti k přemožení síly. Čím více cvičíte, tím lepším se stanete a tato obranná schopnost s věkem sílí místo toho, aby se oslabovala. Avšak, protože bojová teorie Taiči Chuan je hlubší a důkladnější než u většiny ostatních bojových systémů, je těžší k osvojení a dosažení vysoké úrovně bojové způsobilosti zabere delší čas. Velmi důležité je vedení zkušeného mistra, jenom tak můžete ušetřit mnoho let bloudění a neužitečného cvičení.



house dance

18. listopadu 2010 v 16:28 taneční styly
Jeden ze stylů street dance, který je v České republice relativně mladý, protože se k nám dostal později než např. new style a poppin´. Tancuje se už podle patrného názvu - na house music. Ve vývoji tohoto stylu se významnou měrou podílelo město New York, kde se tančí jeden z nejlepších housů.
Základem v housu je uvolnit své tělo a nechat se vést hudbou. Důležitý je zejména pohyb nohama a tělem. Nelze ho jednoznačně determinovat, protože se vyvíjí ze dne na den a vychází z tanečníkovy kreativity a stylu.
Přesto house můžeme rozdělit na dva základní druhy: latino house a jackin house. Jackin house naopak velice využívá hrudníku. Pohyb hrudníku (jackin) je zde nepostradatelný a měl by být náplní celého tance. U nejlepších tanečníku jacking housu můžeme vidět jejich velmi lehké nohy a o to právě jde. Nohy se musí stát lehkými a uvolněnými. Měly by se zvedat hodně do výšky a došlapovat na špičky. Rozhodně ne dupat jako například u krempu. V latino house není tak důležitý pohyb hrudníkem, jako správné používaní těla a nohou. Latino proto, že vychází z latinsko-amerických tanců. To znamená, že můžeme vidět podobnost kroků ze salsy nebo z podobných tanců. K nohám se přidávají boky a celé tělo.

Ladies Dance

18. listopadu 2010 v 16:15 taneční styly
Zcela nový a originální styl, který vychází z klasického hip hopu, ale současně klade důraz na ženské prvky a pohyby.

ZUMBA

18. listopadu 2010 v 16:06 taneční styly
ZUMBA je fitness program v rytmu latinsko-americké hudby, který kombinuje prvky aerobicu a tance. 

 HISTORIE ZUMBY:

     Zumba vznikla v polovině 90-tých let v Columbii v Jižní Americe, kdy si  Alberto Perez alias Beto zapomněl hudbu na svou hodinu aerobicu. Jediné co měl u sebe byly kazety s latinsko-americkou hudbou.Celou hodinu improvizoval v rytmu salsy a merengue. Hodina s novými tanečními prvky měla velký úspěch a tak se zrodil nový fitness program - Zumba.

     Po velkém úspěchu v Columbii, představil Beto v roce 1999 Zumbu v USA. Zde se k němu přidali dva podnikatelé, Alberto Perlman and Alberto Aghion , a společně založili společnost 'Zumba Fitness, LLC' jejímž cílem bylo představit ZUMBU po celém světě. Od té doby se stala ZUMBA nejrozšířenějším fitness programem nejen v USA. V současné době je víc jak v 30 zemích
     Ve španělském slangu slovo "zumbare" znamená "rychle se hýbat, bavit se, nebo pozvat někoho na party". A přešně taková je filosofie Zumby, nepřipadáte si jako v tělocvičně, nepočítáte, kolik ještě kterého cviku musíte udělat a dokonce si můžete přidávat i své vlastní prvky. Zkrátka se bavíte a s úsměvem si užíváte na taneční party. Přitom však velmi účinně cvičíte a spalujete spousty kalorií. V hodinách Zumby se kombinují rychlé a pomalé rytmy, čímž dochází k efektivnímu spalování tuků a tvarování postavy. Zapojíte celý svalový korpus, především pak nohy, břicho a hýždě.
     Rozhodně nemusíte být žádným tanečníkem, protože Zumbu zvládne každý. Začíná se jednoduchými kroky a postupem času se přidávají trochu náročnější kombinace. Všechny taneční kroky jsou ale i tak oproti běžné podobně zjednodušené. Při Zumbě se vůbec nepočítá, tančí se zcela podle rytmu hudby.

     Zumba je vhodná pro všechny věkové kategorie.
     Cílem Zumby je ukázat lidem, že hubnout lze zábavnou cestou.



HIP HOP

18. listopadu 2010 v 15:37 taneční styly

.- - -


Hip hop je druh populární hudby a také novodobý taneční styl. Je tvořen ze dvou hlavních elementů, jimiž jsou DJing a rap. Hiphopováhudba vzniká spojením rytmů mixovaných DJem a veršů, které do nich vkládá rapper (též označovaný jako MC=Master of Ceremony). K již zmíněné hudbě, ať už reprodukované (DJing), nebo zpěvu (rap), patří grafický projev známý jako graffiti, akrobacie či tanec označovaný pojmem breakdance.

Hiphopová kultura vznikla na počátku 70. let 20. století v USA v černošských ghetech jako spojení jamajských a amerických vlivů. První zmínky o hiphopové kultuře pochází z Bronxu, v New Yorku. Další důležitou základnou bylo Los Angeles. Rozvíjel se zde směr, který oslovil mnoho mladých lidí, zejména afroameričanů - breakbeat. Tento styl hudby využívá tzv. zlomové okamžiky (proto break). Zakladatelem tohoto směru byl jamajský DJ Kool Herc, který se v roce 1967 přestěhoval z Jamajky do New Yorku. Přinesl s sebou jamajský způsob zpěvu tehdy známého jako toasting, který lze charakterizovat jako recitování improvizovaných veršů do rytmu reggae.


Hip hop do Ceska pronikl hlavne po stránce výtvarné, mladí lidé zacali po revoluci jezdit do Berlína, který byl jedním z nejpomalovanejších mest na svete, kde spatrili fenomén grafitti. Prvním kdo u nás zacal delat rap byl Lesík Hajdovský s kapelou Manželé, kterí v roce 1984 vydali album Kamufláž, na nemž asi nejznámejší skladba nese název Jižák, který pak v roce 1994 znovu narepovala pražská skupina PSH. Ta dnes patrí mezi prukopníky hip-hopu v Cesku. Mediálne známejší se však v pocátcích stala skupina Chaozz, která se se svými tracky (Policjééé, Svišti na golfovým hrišti a Vodopády) dostala až na prední místa v komercních hitparádách. Velmi významná je kompilace East Side Unia, na níž se sešel ten nejlepší východoevropský hip hop.
První nekomercní hiphopovou deskou (pokud pomineme kompilace) je v roce 2001 Repertoár od PSH. Ten odstartoval príliv nových hiphopových desek. V tomtéž roce vyšla deska Syndrom Snopp-Syndrom Separace. O rok pozdeji vydávají CD pražští Indy & Wich a rapper Phat.
Velký význam pro další rozvoj hip-hopu u nás mel bezpochyby trídenní festival venovaný ciste tomuto hudebnímu žánru, jehož 1.rocník se konal v roce 2002 v Pardubicích. Na nem mohli návštevníci shlédnout krome širokého zastoupení domácích MC's a DJ's, také zahranicní kapely. Festival krome hudby nabízí lidem i ostatní aspekty tohoto stylu, které bezpochyby k hip-hopové kulture patrí, jako je napr: Graffiti, Breakdance a Beatbox. Akce si získala casem evropský vehlas a s nemeckým Splashem dnes patrí k nejvetším Hip-hopovým akcím v Evrope.
V roce 2004 vychází CD kontroverzních Supercrooo (Phat&Hack), které hudební vydavatelství album nejprve odmítla vydat pro obscénnost. Práve Supercrooo, PSH a label P.A.trick records lze považovat za hybnou sílu ceského hip hopu.
V roce 2005 nastupuje na scénu mnoho dalších ceských a moravských raperu, o kterých se dá ríct že nastartovali novou éru tzv. gansta rapu. Jsou to hlavne Marpo(paranormalz records) a Tafrob(Blind Deaf). Tento druh rapu je však v Cesku (vzhledem k jeho geografické poloze a tedy takrka absenci elementu typu ghetta, mafie, kuplírství) ponekud neopodstatnený.
V roce 2007 prichází na scénu velmi progresivní label Bigg Boss pod vedením Vladimira 518. Svou neobycejnost a jisté oproštení od starých, zažitých a neprogresivních tendencí dal najevo svým první releasem. Byla jím deska Neurobeat od kontroverzní skupiny umelcu, jež již za hip hop považovat spíše nelze, a sice Sifonova WWW. Ve stejném roce konecne vydává své sólo i La4, mnohdy mylne považovaný za clena skupiny Indy & Wich.
V roce 2008 vydává sólové album Jay Diesel(Skoop), Vladimir 518 z PSH a Hugo Toxxx ze Supercrooo. Na ríjen je plánován projekt 20ers, mapující 20 let ceského hip hopu a 17. listopadu vyjde zatím nediskutované CD Orikoule, na nemž spojili své síly rapper Orion z PSH a James Cole ze Supercrooo.
V roce 2008 vzniká první dokumentární film mapující hip hop v CR pod názvem Ceská RAPublika. Premiera filmu je 28.11.2008.


Kultura převolných kalhot, ( PRÝ SE TAKTO OBLÉKALI AMERIČTÍ VĚZNI ) dresů s rozličnými nápisy, sebevědomí se snahou po osobitosti projevu, jistota z příslušnosti ke skupině, pouliční taneční vystoupení, nevázané malby po čemkoliv co přináší trochu napětí a adrealin- projev graffiti, masivních ozdob, kde nestačí finanční zdroje na masivní zlaté řetězy, ale i nevázané chování gangů, vyhledávání drog, cracku, kokainu i zasahování do politiky.

Snad takto můžeme charakterizovat HIP HOP. Termín, jež se skládá z HIP - což značí módní, současný a HOP - označení pro osobitý pohyb, tanec.

Charakterizování toho našeho českého HIP HOPU by bylo v něčem mírnější a v něčem specifičtější. Nevytváří se zde příliš mnoho gangů se zlatými řetězy ( to naše postkomunistická přítomnost neufinancuje ), umění graffitů se převážně specifikuje na ničení omítek s nepříliš nápaditými rádoby kresbami, s pouličním tancováním, je možné se setkat na náměstí některých východoněmeckých měst spíše s komerčním účelem čepicového vybírání a vzhledem k tomu, že vlastně nejsou HIP HOPOVÉ gangy, není i společné propadání kokainu. Žel jsem ještě nenarazil na sofistikovanou českou HIP HOPOVOU poezii a zdá se mi, že ani nenarazím. Na hip hopovou filozofii oblékání však narazíme na každém kroku, jež se však spíše pojí s módou než pocitem příslušnosti k nějaké filozofii. Je nutné však přiznat, že je to oblékaní osobité, ležérní, relativně čisté a individuální. Štítky chlapeckých čepic obrácených frajersky vzad podtrhují jejich mladistvou osobitost.

A zeptáte-li se, co je vlastně hip hop, jak vznikl a co zapříčinilo jeho obrovskou popularitu, pokusím se k vám promluvit slovy Tomáše Neubauera, jež se mi zdají zcela prověřeně zasvěcené.

" Pod pojmeme hip hop si většina lidí představí hudbu - pomalé beaty ( terminus technicus charakteristického hip hopového rytmu ) a agresivní projev mluveného slova. Muzika je ale jen jeden z prvků, které pojem hip hop sdružuje. Je to spíše kultura a životní styl .

K hip hopu se řadí mnoho dalších činností provozovaných na ulici a ve velkoměstech, tam, kde vlastně tento styl vznikl. K již zmíněné hudbě, ať již reprodukované ( D-jing), nebo zpěvu ( rap), patří grafický projev známý jako graffiti, akrobacie či tanec označovaný pojmem breakdance, nebo B-boying a umění napodobovat různé zvuky a rytmické hudební nástroje pomoci úst a mikrofonu, tzv.beatbox."

Velmi pěkně popisuje ve své knize HIP HOP FOREVER Martin Fiedler prostředí i již zmíněnou atmosféru, ve které HIP HOP vzniká.

" Děti BRONXU, ghetta v srdci světové metropole NEW YORKU, se začátkem sedmdesátých let jako první nakazili virem hip hopu. Mladí New Yorčané

tak dostávají jedinečnou možnost , jak na sebe upozornit. Mají možnost vyjádřit svoje názory, protesty, pocity, prostředí, ve kterém žijí."

Ano, bylo to prostředí bídy, rasového utlačování, prostředí touhy po svébytnosti, národním i osobním uznání. Politické problémy - honba za komunisty, Vietnam, sociální problémy - to vše se stávalo zdrojem určité revolty ať již v kultuře HIPPIES či kultuře HIP HOPU.

Právě zde musíme hledat atmosféru, která vede k pohodlnému víceúčelovému oblékání fandů hip hopu, jejich touze na sebe upozornit - graffiti či rapovému zpěvu. Převážný nedostatek finančních zdrojů vedl místo ke vzniku kapel k osobitému vzniku " MASTER OF CEREMONIES", zkráceně řečeno MC, manipulátorů s mikrofonem a převážně dvěma zvláště upravenými mikrokfony vytvářejících ovzduší tanečních zábav a mejdanů.

K prostředí vzniku také patřila mladá radost, vynalézavost, snaha se "blejsknout" před kamarády či příslušníky jiných gangů dovednými figuracemi breakdance či elektric boogie. Nášivky na zádech bund tanečníků dokumentovaly jejich příslušnost ke skupině, místu či jejich přezdívku. Téměř nikde se v rozličných pojednáních nehovoří o pohlaví. Jako by se ženský prvek vytratil , jako by taneční soutěživost, plná náročných skoků, poskoků, točení na hlavě své nebo kamaráda k dívkám, ženám nepatřila. Jakoby tato skupina mládeže byla pouze konzumující, ale neurčující a nerozvíjející.



Charakteristika tance

Již několikrát jsem říkal, že HIP HOP není jen tanec, ale je to životní styl a kultura a tanec je pouze jednou z jejich aktivit. Nemůžeme zde hovořit o přílišné sexuálnosti a vytváření vztahů mezi pohlavími, navozených obsahem tohoto tance. Spíše přátelství, kamarádství, skupinové svazky než svazky mezi jedním chlapcem a jednou dívkou navozuje toto tancování.

Tím nechci říci, že by bylo bezpohlavní, ale milostný dialog zde není na prvním místě. Z dívek se nestávají mužatky, ale jejich pel předstírané nevinnosti, milostné hravosti a provokace zde není dominantním. Spíše trocha "drsňáctví", snaha se vyrovnat chlapcům v akrobatice tance, navozuje taneční atmosféru.



Rady a porady:

i zde začínáme energicky a s dobrou náladou
na přesnosti pohybů, směrů, intensity tolik nezáleží, pohyby však musí mít obsah, nesmí být vyumělkované. Tedy raději s větším temperamentem než s obavami a nesměle
poslouchejte hudbu, její tok a náladu a dle toho volně tančete
tančí celé tělo . Hlava, ruce, nohy, trup . Podávejte se !!!!
neumíte-li tančit HIP HOP, přiznejte si, že jste i myšlením trochu staří